Fáze vývoje dětské kresby – od čmáranic po realismus
Vývoj dětské kresby je fascinující proces, který je nedílnou součástí celkového vývoje dítěte. Odráží nejen rozvoj motorických schopností, ale především vývoj jejich kognitivního myšlení, emocionálního prožívání a sociálního vnímání světa. Tento proces probíhá v několika fázích. V psychologii a pedagogice představuje dětská kresba nejen nástroj k sebevyjádření, ale také užitečný prostředek k pochopení emocionálního a sociálního vývoje dítěte. Má velký význam pro rodiče a pedagogy, dále i pro psychology a terapeuty, kteří používají kresby k diagnostice emocionálního stavu dětí.
Od smyslově-operačního stádia až k formálně operačnímu (Piagetova teorie kognitivního vývoje)
Piagetova teorie kognitivního vývoje je založena na myšlence, že děti procházejí čtyřmi hlavními stádii vývoje myšlení, která postupně zvyšují jejich schopnost chápat a analyzovat svět.
- Senzomotorické stádium (0-2 roky)
Dítě se v tomto období učí prostřednictvím smyslů a motorických dovedností. Učí se vnímat své prostředí a interagovat s ním. Rozvíjí koncept tzv. „stálosti objektu“, tedy pochopení toho, že objekty existují, i když je nevidí.
- Předoperační stádium (2-7 let)
V tomto stádiu dítě rozvíjí symbolické myšlení. Zároveň však nastává období egocentrické. To znamená, že dítě vidí svět pouze ze svého pohledu. Jeho chápání příčin a následků je velmi intuitivní a nevychází z logického uvažování. Může si například myslet, že vysoká tenká sklenice obsahuje více tekutiny než krátká široká sklenice, i když obě obsahují stejné množství. Dítě se totiž soustředí na výšku, nikoli na oba rozměry.
- Stádium konkrétních operací (7-12 let)
Dítě začíná uvažovat logicky o konkrétních objektech. To umožňuje chápat pojmy, jako je množství, váha nebo prostor. Během této fáze se děti také stávají méně egocentrickými a začínají přemýšlet o tom, jak by ostatní lidé mohli myslet a cítit. Nerozvíjí se však ještě abstraktní myšlení.
- Stádium formálních operací (12 let a výše)
V této finální fázi se dítě učí pracovat s abstraktními myšlenkami a hypotetickými situacemi. Dokáže analyzovat složitější koncepty a vyvozovat závěry na základě logiky.
Od čmáranic po realismus – Lowenfeldův model vývoje dětské kresby
Tento model formulovali společně Viktor Lowenfeld s W. Lambertem Brittainem a představuje jeden z nejdůležitějších rámců pro pochopení vývoje kresby od dětství až po dospívání. Skládá se ze šesti fází.
- Fáze čmárání (2-4 roky)
V tomto raném období si děti užívají radost z kresby prostřednictvím čmáranic. Začínají chápat, že svými pohyby mohou vytvářet značky na papíře. Tento proces čmárání je velmi spontánní a probíhá bez zamýšlení. Postupně se v něm však objevují opakující se vzorce – jak děti experimentují s kontrolou pohybu rukou.
- Fáze symbolického znázorňování (4-7 let)
Děti již začínají kreslit jednoduché symboly znázorňující objekty a osoby. Kresba je spíše schematická a zaměřuje se na konkrétní symboly (např. kolečko symbolizující hlavu). Ty jsou již výsledkem záměrného zobrazení, nikoli pouhého experimentování.
- Schématická fáze (7-9 let)
Děti začínají vytvářet systematické symboly a jejich kresby se stávají více konzistentní. Vyvíjejí si jakési „schéma“ pro jednotlivé objekty – například každá postava se vyznačuje podobnými znaky (hlava, tělo, ruce). Začíná se objevovat také koncept prostoru – objekty jsou kresleny ve vztahu k sobě a děti je už umisťují na linii terénu.
- Fáze počátku realismu (9-12 let)
Vnímání světa a kreslení dětí v této fázi nabývá realističtější podoby. Děti se zaměřují na detaily, jako jsou proporce a pohyb. Objevuje se perspektiva a také snaha o vyjádření trojrozměrného prostoru.
- Pseudorealistická fáze (12-14 let)
V této fázi se snaží děti napodobovat realitu co nejvěrněji. Projevuje se zde větší schopnost detailního pozorování. Ke slovu se hlásí také sebekritika, která ovlivňuje sebevědomí a zájem o kresbu. V tomto období děti zároveň začínají rozlišovat mezi tím, jak kresba vypadá, a jejich představou o tom, jak by kresba měla vypadat. - Období rozhodnutí (od 14 let)
V této fázi se adolescenti rozhodují, jestli se kresbě a umění budou věnovat dál. Ti, kteří mají o výtvarnou tvorbu hlubší zájem, začínají rozvíjet svůj osobní styl a dovednosti. Naopak někteří mohou kreslení opustit (např. zvýšená sebekritičnost, nízké sebevědomí, nedostatečný zájem). Ti se pak zpravidla přiklání k jiným oblastem sebevyjádření nebo koníčkům, které odpovídají lépe jejich zájmu a schopnostem.
Lowenfeldův model představuje cenný nástroj pro vnímání souvislostí mezi kreslířskými schopnostmi a psychickým a kognitivním vývojem dětí. Je velice důležitý zejména pro pedagogy, ale také rodiče, kteří chtějí (a mají zájem) podpořit své ratolesti ve výtvarné tvorbě a dále rozvíjet jejich kreativní potenciál.
„Dětská kresba není jen projevem ruky, ale i zrcadlem srdce a mysli.“
— Viktor Lowenfeld
Dětská kresba zrcadlí mnoho. Můžeme z ní vyčíst úroveň kognitivního vývoje, motorické dovednosti, emocionální stav, sociální vztahy, rodinné prostředí a kreativní vyjadřování dětí. Je to jeden z klíčů pro pochopení vnitřního světa dětí, který bychom měli pečlivě opatrovat.
Zdroje souvisejících informací:
- LOWENFELD, Viktor a BRITTAIN, W. Lambert. Creative and Mental Growth. Prentice Hall, 1987. ISBN 978-0023721106.
- PIAGET, Jean. The Developmental Psychology of Jean Piaget. Van Nostrand, 1963. ISBN 978-0442024130.
- PIAGET, Jean. The Origins of Intelligence in Children. International Universities Press, 1952. ISBN 978-0823682072.
- PIAGET, Jean. The Psychology Of The Child. Basic Books, 1972. ISBN 978-0465095001.
